Soud řekl, že byty jsou kolaudované k bydlení, nikoli ke krátkodobým pronájmům

Zdá se, že obyvatelům Prahy 1 svitla naděje na klidnější život. Koncem května se Městský soud v Praze zastal Společenství vlastníků jednotek (SVJ) v Soukenické ulici. Jeho členové odsouhlasili stanovy, podle nichž s krátkodobým ubytováním pro turisty musí souhlasit všichni vlastníci.

V jejich domě totiž jeden zahraniční majitel pronajímal byt přes platformu Airbnb a byl s tím spojen několikaletý permanentní hluk, nepořádek a znečišťování společných prostor. Majitel podal žalobu, ale spor v první instanci prohrál. Městský soud v Praze nepravomocně řekl, že SVJ krátkodobé pronájmy za určitých okolností omezit může. Žalobce se ale proti verdiktu odvolal. Věc míří před Vrchní soud v Praze.

To, co se navrhovateli-žalobci na stanovách nelíbilo, byl bod, jímž SVJ do stanov s ohledem na počet bytových jednotek v domě, který je určen k trvalému bydlení, zakomponovalo „zákaz provozovat poskytování ubytovacích služeb nebo opakovaný krátkodobý pronájem kratší než tři měsíce“. Zároveň SVJ odsouhlasilo, že k využívání jednotky za tímto účelem je třeba souhlasu všech členů SVJ. SVJ buď souhlas neudělí, nebo udělený souhlas odejme, pokud bude docházet k rušení nočního klidu, ke zvýšenému bezpečnostnímu riziku v domě, ke zvýšené produkci odpadu a znečišťování společných prostor.

O celé kauze jsme si povídali s obyvatelkou zmíněného domu, zastupitelkou MČ Praha 1 Bronislavou Sitár Baborákovou, která je současně předsedkyní Výboru proti vylidňování centra a pro podporu komunitního života. „Soud k mému překvapení řekl, že byty jsou kolaudované k bydlení a nikoli ke krátkodobým pronájmům, i když to ve stavebním zákoně nebylo na první pohled takto jasně ukotvené. Důležitější věcí ale je, že soud dal na stůl Listinu základních práv a svobod a řekl, že kde končí právo jednoho, začíná právo druhého. A naše právo v klidu bydlet je v kontextu tohoto rozsudku důležitější.“

Soud neměl žádných pochyb o tom, že žalobce způsobem, kterým s bytovou jednotkou nakládá, tj. provozuje krátkodobé ubytování, ztěžuje ostatním vlastníkům v domě výkon stejných práv. „V rámci jednání vypovídaly dvě ženy, které s rodinami v domě bydlí. Ty musely řešit poškozené a znečištěné společné části domu a zmiňovaný hluk. Zintenzivňovalo se rušení nočního klidu. Lidé ubytovaní přes Airbnb se dobývali do domu, až rozbili vstupní dveře,“ uvádí Baboráková.

Soud dal za pravdu i v další argumentaci žalovaného SVJ v tom, že provozování krátkodobého ubytování v bytě je v rozporu se stavebními předpisy. Bytovou jednotku lze totiž užívat jen k účelu, ke kterému byla zkolaudována, tj. k trvalému bydlení, nikoli k poskytování ubytovacích služeb. Proto soud dospěl k závěru, že provozováním krátkodobého ubytování dochází k porušování stavebních a daňových předpisů.

„Závěrem je třeba doplnit, že krátkodobé pronájmy skrze Airbnb nejsou dosud v českém právním řádu nikterak specificky upraveny. Nicméně pohledem soukromého práva je třeba konstatovat, že nelze aplikovat příslušná ustanovení občanského zákoníku (OZ) o nájmu bytu (§ 2235), jelikož jeho užití pro krátkodobé nájmy je výslovně vyloučeno. Airbnb nelze považovat ani za ubytování ve smyslu § 2326 OZ, neboť pronajímané byty se nenacházejí v tzv. stavbách ubytovacího zařízení,“ upřesňuje advokátka zmíněného SVJ Michaela Vilhelmová.

Zajímavé je to, jak se do problematiky s krátkodobými pronájmy promítla karanténa spojená s koronakrizí. „V onom bytě jsou nyní dva cizinci ubytovaní na dlouhodobý pobyt a sousedka říká, že se s nimi dá domluvit. Vědí, že za tři dny neodjedou, takže nás vnímají. Je snazší se domluvit s člověkem, který na místě žije delší dobu než tři dny,“ shrnuje Baboráková.

Současné pandemie koronaviru chce využít také pražský magistrát právě k prosazení regulace služeb typu Airbnb, o niž usiluje už léta. Město ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj připravilo novelu živnostenského zákona. Pokud bude schválená, obce dostanou možnost více regulovat tyto služby. Praha by je díky tomu mohla například omezit jen na část roku, případně určit, kolik lidí za rok může majitel takto ubytovat. Podobně tomu je i v jiných evropských metropolích.

„Omezení by se mělo týkat míst, která jsou tímto fenoménem výrazně dotčena. Neplatilo by to pro celé město, ale třeba pro Prahu 1,“ popisuje pražská radní pro legislativu Hana Kordová Marvanová. Doporučuje, aby krátkodobé pronájmy mohly být v Praze povoleny dva až tři měsíce v roce. Vychází z praxe jiných evropských měst, jako je Amsterdam či Londýn.

Tento text a řadu dalších zajímavých materiálů naleznete v letním dvojčísle magazínu JEDNA, které právě vyšlo.