SDÍLENOU EKONOMIKU NELZE ZAKÁZAT, ALE LZE JI ÚČINNĚ REGULOVAT

Krátkodobé ubytování jede v letní sezóně na plné obrátky. Dne 15. července se konal v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR kulatý stůl s podtitulem „Moderní a vymahatelná pravidla ubytování přes online platformy“. Diskutoval se návrh nového zákona, jehož cílem je regulace krátkodobého ubytování. Za Prahu 1 se jednání účastnila předsedkyně Výboru proti vylidňování centra a pro podporu komunitního života Bronislava Sitár Baboráková.

Jste přesvědčená, že je potřeba přijímat nové zákonné úpravy? Není dostatečným řešením vymáhat stávající zákony?

Ve dvoře, kde je převážná část bytů pronajímána přes AirBnb, žiji s rodinou více než devět let. S problematikou mám bohaté osobní zkušenosti včetně soudních peripetií, které doposud nepřinesly úlevu. Snaha situaci řešit mě dovedla až do komunální politiky. Vymáhat stávající zákony by dávalo smysl, ale vznikaly v době, kdy AirBnb ještě neexistovalo. Sama jsem podala mnoho podnětů bez úspěchu. Vím i o dalších lidech, kteří neúspěšně podněty dokola podávají. Prošel jeden případ a jsem zvědavá, jak se bude vyvíjet. Já jsem zastáncem kvalitní regulace trhu při zachování vlastnických práv, ale s ohledem na právo klidného a spokojeného života dle listiny práv a svobod.

V současné chvíli MMR vydalo metodiku, kterou se mají řídit stavební úřady, když přijde podnět na prověření provozovny krátkodobého ubytování. Stavební zákon říká, že v bytě se má bydlet nebo ho rekolaudovat k jinému užívání. Tady se velmi obávám, že by se mohly některé domy v rezidenčních oblastech změnit na ubytovny, a to bych velmi nerada. Ne u všech domů by to prospělo, například u nás by to byl průšvih. Také jsem byla informována, že bude metodika přehodnocena. Takže to je neustále nějaká nejistota s tím vymáháním. Nicméně podáváme neustále nové podněty a tuto cestu nezavrhuji.

V dnešní napjaté době mohou být pro řadu lidí příjmy z pronájmu bytu příspěvkem do rozpočtu. Neznemožní jim nový zákon využívat výhod sdílené ekonomiky?  

V první řadě je třeba říct, že sdílená ekonomika nesmí zasahovat do práv druhých osob. Náklady, které jsou s tím spojené, platíme my všichni. A o dopadech nemluvě. Proto je oprávněným požadavkem, aby krátkodobé ubytování bylo evidováno, podléhalo zdanění a přísným regulacím včetně odebrání licence. Nebo ochrany trvale žijících tak, že někde licence vůbec nebude udělena jako je tomu třeba v Barceloně. A zejména je třeba připomenout, že ve většině případů nejde o sdílení, ale o byznys, a tak by se k tomu taky mělo přistupovat.

Jaká vidíte úskalí současného znění návrhu zákona?

Zákon jako takový nepovažuji za špatný, nicméně se na jeho znění musí ještě pracovat. K zákonu se kromě mě vyjádřil právník z Výboru Jan Eisenreich, pak také právní tým Stavebního úřadu Prahy 1. Živnostenský úřad připomínkuje napřímo. Navíc jsem k participaci na připomínkování návrhu zákona oslovila i předsedy SVJ. Všechny podněty jsem přeposlala poslanci Michálkovi, který má tvorbu zákona na starosti. Naší nejsilnější zbraní jsou totiž zkušenosti z praxe.

Pokud shrnu to nejdůležitější, na čem se nyní musí zapracovat, je to určitě na reálném postupu, jak zajistit kontrolu dodržování nového zákona a zda je/bude reálná jeho vymahatelnost. Bude třeba vytvořit speciální kontrolní týmy jako tomu je v zahraničí. Narovinu říkám, že to by mohl být zádrhel a v tomto je třeba tlačit na Magistrát.

Jaká opatření by podle vás mohla pomoct?

Hodně se rozhlížím v zahraničí a osobně se ptám, co jim funguje a co by udělali jinak a lépe. Třeba v Barceloně mi revizoři, kteří mají na starosti systém kontroly osobně řekli, že bylo chybou vydávat licence na neomezenou dobu. Tedy jedna z hlavních věcí za mě je licence pouze na rok s možností, ale nikoliv zárukou prodloužení. Jsem také velkým příznivcem „zónování“. To se velmi osvědčilo ve Vídni. Praha nebo jakékoliv jiné město by byla rozdělena do zón. V určených zónách by pro licence byl širší prostor, jinde by se neudělovaly vůbec. Prostým udílením pouze určitého počtu licencí je možné účinně regulovat krátkodobé ubytování a výrazně tím zlepšit život rezidentů. Další pravidlo je „3 x a dost“. Pokud provozovatel konkrétního krátkodobého ubytování 3 x poruší pravidla, a bude to prokazatelné (např. stížnostmi na policii, správním řízením apod.), licence mu bude odebrána. Inspirovat se můžeme i u kolegů v Berlíně, který je jedním z měst s nejpřísnější regulací krátkodobého ubytování v Evropě i na světě.

Tak proč prostě nepřejmeme funkční zahraniční řešení?

Na první pohled by se to mohlo zdát jako nejjednodušší řešení. Ale zkuste se nad tím hlouběji zamyslet. To vůbec není tak jednoduché, protože každá země, město vychází z jiné kulturní tradice, jiného právního rámce, na který nové zákony a nařízení navazují. Často mají i jiné výchozí podmínky, demografický vývoj a třeba i odlišnou bytovou politiku. To nemluvím o přístup k soukromému vlastnictví. Jak vidíte, implementace zahraničních řešení do českého právního systému jedna ku jedné není z podstaty možná. Lze se ovšem inspirovat. Leccos si o regulacích krátkodobého ubytování v zahraničí přečtete, nicméně je vždy lepší s lidmi ze samosprávy mluvit osobně a ptát se jich na zkušenosti z praxe. Bolavým místem všech nařízení je totiž kontrola jejich dodržování a vymáhání nastavených pravidel. Čímž se obloukem vlastně vracím k tomu českému zákonu, který právě vzniká.

Mohou se evropská města opřít o evropské zákony, které by krátkodobé ubytování přes platformy postihovaly?

Želízkem v ohni je evropská směrnice DSA, která by mohla s byznysem krátkodobého ubytování otřást. Dne 23. dubna 2022 Evropská komise dosáhla politické dohody o zákonu o digitálních službách. Po přijetí balíčku o digitálních službách v prvním čtení Evropským parlamentem v červenci 2022 musí nyní znění přijmout Rada Evropské unie. Po přijetí Radou bude zákon o digitálních službách podepsán prezidenty obou institucí a zveřejněn v Úředním věstníku. V platnost vstoupí 20 dnů po zveřejnění v Úředním věstníku. Uvidíme, jaká praxe nastane a jak se podaří zákon využít pro regulaci krátkodobého ubytování.

Platformy zprostředkovávající krátkodobé ubytování budou minimálně muset spolupracovat s vnitrostátními orgány po vydání soudního příkazu, zřídit kontaktní místo, reportovat o transparentnosti a přijmout podmínky poskytování služeb, které řádně zohledňují základní práva. Vzhledem k tomu, že největší hráči např. Airbnb, Booking a další se řadí mezi tzv. rozsáhlé platformy, které oslovují více než 10 % ze 450 milionů spotřebitelů v Evropě, budou muset nově dodržovat další pravidla formulovaná v DSA. Mezi nejzajímavější patří povinnost sdílet údaje s úřady a výzkumnými pracovníky.

Na otázky odpovídala Bronislava Sitár Baboráková, předsedkyně Výboru proti vylidňování centra a podporu komunitního života