Jedno páteční odpoledne v našem domě

Musím se přiznat, že to, co dělají někteří spotřebitelé krátkodobých ubytovacích služeb v prostorech k tomu neurčených v našem domě, nám opakovaně vyráží dech.

Nastoupit do výtahu, zavazadla umístit tak, že se přes ně dveře nezavřou, divit se, jak je to možné. Třeba pomůže, když kromě patra, do kterého jedeme, zmáčkneme i „knoflíky“ pater ostatních. To si ten výtah už třeba začne myslet, že opravdu chceme jet, když svítí i ostatní patra, ne? Tak ne, je mu to jedno. Můžeme třeba zkusit nastoupit a vystoupit? Tak taky ne (nejsou to Windows). Tak se vyměníme, já půjdu se svým kufrem ven, a ty pojď se svým kufrem dovnitř. Jé, hurá (dala jsi svůj kufr správně, takže neblokuje dveře), dveře se zavřely!! Už mohu jet!! Ale nemám čip, tak vlastně nemohu. A jsem tu sama :-(. Pomoc, já tu jsem opravdu sama, teda s kufrem. Hurá, už jsem našla, jak otevřít dveře (a přitom strčit do kufru, aby je zase blokoval)!! Teď mi dáš čip a pak pojedu. Aha, tak ne, teď se ty dveře zase nezavírají!! Že by to bylo tím čipem?? Že je jako uvnitř se mnou? Co teď? V jakém divném domě, městě, zemi jsme se to ocitly??? Na našich informačních letácích to nepíšou.

A v mobilu to taky nemám. CO tedy budeme dělat? Ale opravdu? Co? Už to mám! Vždyť tu určitě nejsme samy. Bydlí tu třeba nějací dobří lidé a ti nám přece poradí (co jiného by taky mohli mít na práci), ne? Zazvoníme na tyhle dveře. A na támhlety také! A ještě tyhle vyzkoušíme. A nic. NIKDO, opravdu nikdo nám neotevřel. Tak to zkusíme znovu. Zase nastoupíme. Dveře se zavřou. A já nestisknu tlačítko cílového patra, protože nemám čip. Ale už umím otevřít dveře. A ty mi ten čip dáš, já ho přiložím, stisknu patro a? Jedu!! Holky, JÁ jedu!! Opravdu, jedu i s kuframa? Tak teď ještě vy ostatní…

To není scénář hloupé pohádky vytvořené autorem po požití omamných látek, to je stručný popis jednoho pátečního odpoledne v našem domě po nájezdu turistek.

Autor: spolek Snesitelné bydlení v centru Prahy, z. s.